Historie

Se stavbou školy se započalo v r. 1857 v kolonii, dostavěna byla příštího roku a dostala čp. 13. Přiškolena sem byla dítka z Vrapic, Dřině a Dubí. Dne 10. dubna 1859 počalo vyučování 192 dětí v 1. třídě. V r. 1860 byl sem ustanoven ještě podučitel. Roku 1869 byl zvolen školní výbor, kterému náležela starost ekonomická o zajištění provozu. Roku 1870 na místo výboru byla ustanovena místní školní rada. V následujícím roce chodilo do vrapické školy 373 dětí a tak si občané Dřině zažádali o odškolení obce a postavili vlastní dvoutřídní školu. Ve školním roce 1875 -1876 měla škola ve Vrapicích 271 žáka z Vrapic, Dubí a Újezdu. Rozvojem dolů a hutí při bývalo obyvatelstva a tím také žactva. Vrapice měly v r. 1880 610 obyvatel, v r. 1890 625 a Dubí v r. 1880 – 2 899 a v r. již4 055 obyvatel. V r. 1889 431 žáků a bylo nutno zřídit třídu pátou. Dvě třídy byly ve školní budově a další tři školní místnosti byly najaty v kolonii v čp. 7, 6 a 8.

Místní školní rada se snažila opatřit školu všemi pokroku školskému potřebnými pomůckami. Tak v březnu upravena byla jejím nákladem letní tělocvična a zřízena stromová školka. Od r. 1878 bylo zavedeno

vyučování ženským pracem. Darem školní rady z peněz vrapických úředníků vybraných sbírkou bylo pořízeno harmonium pro vyučování hudbě. Místní školní rada se od r. 1883 snažila najít nejvýhodnější řešení nevyhovujících prostorových podmínek. Nejprve se uvažovalo o přístavbě ke staré škole, ale okresní c. k. školní rada se v květnu 1884 usnesla, aby byla postavena nová školní budova vedle staré. Tomu odporovalo obecní zastupitelstvo Dubí a podalo žádost o zřízení samostatné školy pro Dubí a Újezd. Záležitost se vlekla až do r. 1889, kdy se shodli konečně zástupci obou obcí na stavbě nové školní budovy na katastrálním rozhraní obcí, aby děti z Dubí a Újezdu měly do školy blíže. Dubští vzali žádost o odškolení obce zpět. Dne 2. března 1890 byla ustavena pětičlenná komise pro postavení nové školní budovy. Po schválení místa stavebního, které přenechal velkostatek buštěhradský za 204 zlatých 80 krejcarů, a po schválení plánů, zhotovených c.k. inženýrem Adolfem Novotným z Pra­hy, byla dne 3. května 1891 zadána stavba výběrovým řízením p. Karlu Benešovi, staviteli z Velvar za obnos 37 782 zlatých s 10%-ní slevou.

Hotových peněz obce neměly a jednalo se tedy o půjčku, která by se splatila školními přirážkami poplatníků. Půjčku ochotně poskytlo Generální ředitelství Buštěhradské dráhy (tedy důlní společnost) se 4 %-ním úrokem. Zemský výbor poskytl subvenci 600 zlatých. Stavební dozor měla dozorčí komise místní školní rady a svědomitě jej vykonávala. Stavitel Beneš poskytl na budovu pětiletou záruku podloženou kaucí.

S kopáním základů školy se započalo dne 26. května 1891. V podstatě za jeden rok byla vystavěna jednopatrová budova v novoklacistním stylu. Že se podařilo pořídit školu vskutku moderní, o tom svědčí fakt, že učebny pro 80 žáků byly prostorné (63 m2), světlé a větrané ventilacemi. Vytápěny byly ventilačními železnými plášťovými kamny. V přízemí byly tři školní světnice – sborovna, kabinet a byt pro řídícího učitele, v patře 5 školních světnic a místnost pro učební pomůcky. Počítalo se i s mož­ností pozdějších přístaveb. K budově z jedné strany přiléhala letní tělocvična, z druhé školní zahrada.

Dne 28. srpna 1892 byla nová vrapická škola vysvěcena. Slavnost započala ráno vypálením několika ran z hmoždířů, pak se seřadil před školou průvod, v němž byla školní dítka, četné učitelské sbory z okolí, hornická kapela a 50 horníků Buštěhradské dráhy ve stejnokrojích, spolky Berla, Pokrok, vojenští vysloužilci z Buštěhradu,  Brandýska a Dřině, hasičské sbory z Dubí a Olšan a obecní zastupitelstva z Dubí a Stehelčevsi. V 9.00 hodin byly konány služby Boží ve farním kostele sv. Mikuláše, pak se průvod vrátil ke škole, kde proběhlo vysvěcení budovy, a byly předneseny slavnostní proslovy. Na závěr zahrála hornická kapela Rakouskou hymnu. Odpoledne byl dáván koncert hornické hudby na zahradě hostince „Cech“, který byl hojně navštíven. Večer byla pořádána studujícími z Vrapic a okolí akademie pro vrapickou školu. Po slavnostním dnu začal škole všední, každodenní život a nikdy nekončící cesta za vzděláním.

Prozíravost při stavbě školy se osvědčila hned v příštích letech, kdy počet žáků neustále stoupal a tak bylo nutno v r. 1902 přistavět levé křídlo budovy s dalšími 4 učebnami. Nejvyšší počet žáků měla vrapická škola ve školním roce 1910 – 11, a to 861 dětí.

Z významnějších osobností řídících učitelů sluší se vzpomenout Leonarda Kubáta, jenž se podílel na zřízení nové školní budovy. Dále pak Františka Kožíška, bratra Adolfa Kožíška, vydavatele Vlastivědného sborníku škol. okr. slánského a kladenského. Ve vzpomínkách žáků však zůstanou všichni učitelé a učitelky tak, jak šel čas života vrapické školy.

V. Schubertová